Ještě vcelku nedávno to bylo s půjčováním si peněz na bydlení vcelku snadné. Člověk si tu mohl vzít hypotéku na sto procent hodnoty nemovitosti, již si pořizoval, tedy mohl ji zaplatit klidně i jen půjčenými penězi, aniž by do ní investoval byť i jen jedinou vlastní korunu. A někdy bylo možno takovou hypotéku získat i bez nutnosti prokázat své příjmy a doložit, že tyto budou na splácení dluhu stačit.
Pak se tyto vymoženosti zrušily, úroky počaly růst a centrální banka počala poskytování hypoték regulovat. Od října loňského roku už nesmí mít žádný žadatel všechny své úvěry vyšší než devítinásobek jeho čistého ročního příjmu, splátky všech úvěrů nesmí u nikoho překročit pětačtyřicet procent jeho čistého měsíčního příjmu, a nezávazně, ale reálně omezené jsou i hypotéky pokrývající více než osmdesát procent hodnoty za ně pořizované nemovitosti, jichž může každá banka poskytnout jen omezené množství.
Bylo to vlastně logické rozhodnutí. Když lidé do pořízení si vlastní nemovitosti nevkládali vůbec žádné vlastní prostředky, nečinilo jim v podstatě problémy v případě těžkostí přestat splácet, protože i kdyby jim banka onu nemovitost sebrala, vzala by jim jenom v tomto utopené půjčené peníze, nikoliv to, co do toho investovali sami. A byla to vlastně i úleva pro banky, protože čím větší podíl té které nemovitosti zaplatila hypotéka od banky, tím menší byla naděje, že případný prodej zabavené nesplacené nemovitosti vynese finanční instituci dost na pokrytí její v souvislosti s nesplácením vzniklé ztráty.
Jenže se tak jaksi ukázalo, že když si nelze půjčit sto procent financí nezbytných na koupi té které nemovitosti, jsou tu i lidé, kteří na to nemají. Třeba i proto, že v nemovitostech došlo k radikálnímu růstu cen.
A tak už se vymýšlí výjimka. Podle ministerstva financí by zkrátka měli být zvýhodněni mladí lidé do šestatřiceti let věku. Ti by měli mít možnost získat nemovitosti výhodněji, měla by pro ně existovat výhodnější pravidla České národní banky. Aby dostali hypotéku snáze a výhodněji než starší žadatelé.
Že prý mladí lidé mají nižší úspory a relativně nižší příjmy, a proto by se pro ně měly zmírnit limity. A proto má vláda v červnu projednávat to, že by se pro lidi do šestatřiceti let věku zvýšila hranice u hypoték o deset procent a maximální zadlužení na desetinásobek čistého ročního příjmu. Aby byly takové úvěry pro mladé dostupnější.
Což je – aniž si to leckdo uvědomuje – nakročení na cestu vedoucí do pekel. Protože pak se přijde na to, že je to diskriminace na základě věku, že hluboko do kapsy mají i senioři, lidé s nízkými příjmy, samoživitelky, nekvalifikovaní zaměstnanci,…
A ti by přece také potřebovali výjimky, ne? Aby dosáhli třeba na bydlení.
A zaplatí to kdo? Hádejte!