„Tak, aby to šlo snadno schovat.“ Tento požadavek slyší tatéři často, dokonce i dnes. Tetování na rameno, ale jenom tak, aby šlo snadno zakrýt tričkem. Tetování na zápěstí, ale jen tak, aby se dalo snadno schovat pod hodinky nebo pod lem košile. Důvod je prostý, mnoho lidé má stále obavy, že by je obrázek na kůži mohl vyřadit z boje o nejprestižnější pracovní pozice. Je tomu ale tak? Skutečně může „kérka“ náboráře odradit? Situace se dosti liší obor od oboru.
Zatímco ve sféře reklamy a marketingu je to každému jedno, a originální obrázek dle vlastního návrhu může šikovnému grafikovi dokonce pomoci zaujmout, tak ve vzdělávání nebo bankovnictví vzbuzuje inkoust na kůži nebo propíchnutý ret stále jisté pochybnosti. Proč ale? Tetování jsou historicky spojována s lidmi, kterým se moc věřit nedalo: piráti, vězni nebo třeba i šamani. Nikomu z nich byste své peníze asi nesvěřili, takže jistá obava je pochopitelná. Navíc, i v dnešní době jsou tetování součástí mnoha subkultur, na které se většinová společnost dívá s nedůvěrou: pouliční gangy, opět vězni, ale třeba i rockoví muzikanti. Na druhou stranu, tetování má dnes i velká spousta naprosto obyčejných lidí. Takže se zdá, že obavy jsou zakořeněné spíše v historii, kdy, abyste si vůbec mohli tetování nechat udělat, jste museli znát ty správné lidi, a ve zlatých stránkách na tyto lidi kontakty opravdu nebyly. Tetovalo se pokoutně, v bytech, na půdách, ve sklepech.
Dnes je situace jiná. Tetovací salony se dají snadno vygooglovat, a z tetování je byznys, kde se na sezení u těch nejlepších čeká i měsíce. Tatéři jsou umělci, kteří si za svou práci samozřejmě nechávají adekvátně zaplatit. Obava z toho, že jen proto, že má někdo na ruce barevný obrázek, tak je i nespolehlivý zaměstnanec, je tak lichá. Když nic jiného, už proto, že když má někdo na ruce velké, barevné tetování, znamená to člověka, který byl schopen našetřit několik tisíc, několikrát se dostavit na domluvenou schůzku a vydržet pár hodin nepohodlí. To nakonec nezní jako špatná průprava na dlouhé porady.