Hlavní problémem lidí s panickými poruchami je, že nakupování je obvykle smršť smyslových vjemů. Znáte ten pocit, když vejdete z ulice na party, a najednou je kolem vás strašná spousta zvuků, lidí a světel? V první chvíli se také potřebujete zastavit, zorientovat, a pak až se můžete začít bavit. Pro lidi s panickou poruchou nebo sociální fobií je jít do obchodu stejné, jako pro vás vyrazit na pořádně divoký mejdan.
Všude chodí lidé, obchod je nepřehledný, hraje tam hudba, doléhají tam zvuky zvenku…to všechno může způsobit, že se takový člověk najednou potřebuje zastavit a dýchat, ujistit sám sebe, že to přejde. K obvyklým symptomům navíc patří i pocit, že necítí nohy, že se nemohou hýbat, že padají nebo se topí. Pokud tedy vidíte v obchodě někoho, kdo najednou ztuhne, nebo se naopak třese, zkuste k nim přijít, a klidným, tichým hlasem na ně začít mluvit. Zkuste je přesvědčit, že mají zhluboka dýchat, ujistěte je, že jste s nimi, že jim nic nehrozí. Nabídněte jim, že je doprovodíte ven, pokud chtějí, nebo s nimi naopak zůstaňte na místě. Naopak je nebombardujte otázkami, ani se je nesnažte přesvědčit, že „to nic není“.
Mnoho lidí s tímto typem poruch je už dopředu nervózních, že jim věci budou trvat moc dlouho, že na ně ostatní zákazníci nebo pokladní budou nepříjemní, že budou mít na jejich nakupování jízlivé poznámky nebo že je budou soudit. Respektujte, že každý má své tempo, a že mnoho věcí, které my pokládáme za samozřejmé, jako třeba zaplacení, mohou být pro jiného nadlidský úkol. Jasně, je pátek odpoledne a my všichni už bychom rádi šli domů, ale těch pět minut už nás nezabije, a člověku s panickou poruchou umožní dokončit svůj nákup relativně v klidu a v pohodě. Pokud už došlo na placení, je dost možné, že pán nebo paní s tímto typem poruchy už je na samotné hranici svých sil, a to nejmenší, co pro ně můžeme udělat, je to pochopit a přijmout.